Nebe je všude

Román o různých podobách lásky Nebe je všude dostane čtenáře do filozofické nálady, Jandy Nelson: Nebe je všude

---

Lennie Walkerové se před pár měsíci úplně zhroutil život, když během pár vteřin zemřela na selhání srdce její milovaná starší sestra Bailey.

Lennie od té doby neví, co se životem, který je bez sestry tak prázdný. Dokonce i bábi a strýc Velikán se po dříve bláznivém Walkerovic domě plouží jako těla bez duše, je to, jako by je všechny opustilo slunce. Dalším zainteresovaným je Toby, Baileyin snoubenec, který jako by jediný věděl, co Lennie skutečně prožívá. Oba šílí žalem a to je spojuje, ale připadají si, jako by zrazovali Bailey, když je zrazují hormony. Pak je tu ještě Joe, nádherný muzikant, který Lennie zase vrací lásku k jejímu klarinetu a hudbě celkově a s nímž se zase dokáže cítit šťastná. A kdo u toho všeho není? Lenniina matka, která ji a Bailey zanechala u bábi a od té doby se neukázala. Sečteno a podtrženo, Lennie se v sobě vůbec nevyzná a chce jen, aby se její sestra vrátila. Lidé totiž jako by očekávali, že Bailey nahradí, že bude jako ona. Ale Lennie nechce se svým životem nic dělat, protože ji ničí pomyšlení, že u toho Bailey nebude.

"Pamatuješ si, jak ti závodní koně měli ty poníky-společníky, kteří se od nich ani nehnuli?"
"Snad jo."
"No, tak to jsme asi byly my, já a Bails."

Hlavní hrdinka se se svou ztrátou vyrovnává tak prapodivně, že je na zabití. Úplně se jí zblázní hormony a čtenář by s ní často nejradši zatřásl, když se vrhá na snoubence své mrtvé sestry a přitom se zamilovává do někoho jiného a… prostě si soustavně ničí život. Milostný trojúhelník je hned po zdrcujícím žalu důležitou dějovou linií knihy a je zajímavé, že vlastně ve skutečnosti neexistuje. Překvapivě i neexistující milostný trojúhelník dokáže hrdince pořádně zkomplikovat život a nutit čtenáře kroutit hlavou nad celou tou prapodivností.

Knize dále dominuje bláznivost neúplné rodiny Walkerových, protože paleta postav vystupujících v této knize je vskutku zajímavá - v podstatě jde o přehlídku zvláštních osobností nacpaných do několika stránek, které zejména ze začátku čtenáři pořádně zamotají hlavu. Autorka jde hned s kůží na trh, když představí všechny tyto podivné postavy, a nechává na čtenáři, jak se s tím vyrovná. V lepším případě si je oblíbí, v horším se s nimi smíří a čte dál, zvědavý, jak bude děj pokračovat.

Nebe je všude je v první řadě příběh o různých podobách lásky - sesterské lásky, lásky k rodině obecně, lásky k hudbě, partnerské lásky a lásky k lásce (tu nejlépe vystihuje donšajn Velikán se svými pěti uplynulými manželstvími). Jak už prozrazuje děj, román je velmi melancholický. Lehce čtenáře vtáhne pod mračna smutku a špatné nálady, citlivější z nich dokonce až skoro do deprese. Autorka ale čtenáře mistrně doprovází zpod těchto mračen spolu s hlavní hrdinkou a prožitek je tím o to silnější. Celou knihu navíc doprovází graficky vyvedené stránky s rukopisně zapsanými specifickými "básničkami" Lennie, které jsou schopny člověka donutit myslet v krátkých větách přesně sladěných s rytmem těchto zápisků.

Kdo má o knize Jandy Nelsonové ještě nějaké pochyby, je načase se s nimi rozloučit - nejde nebrečet. Během čtení pravděpodobně bude každý připomínat chodící uzlíček nervů, který na nejméně vhodných místech filozofuje o životě a všechno si bere osobně. A když knihu zaklapne, bude si přát jen zalézt do kouta, pustit si smutnou hudbu a brečet a brečet.

Po dočtení Nebe je všude leckoho přepadne sžíravý strach o jeho nejbližší, protože se přece právě dočetl, že taková situace opravdu může nastat a zruinuje život všem zúčastněným. To ale vůbec není posláním této knihy, naopak. Člověk by se měl uvědomit, že i když ztratí někoho blízkého, ten by nechtěl, aby jeho milovaní přestali žít s ním. A i taková ztráta se dá překonat - s pomocí různých podob lásky. Protože člověk na světě není sám… A Nebe je všude.